Vlečná plavba

Vraťte se o sto let zpátky, chopte se bidla, uvažte ten správný uzel a vyplujte s vlečnou sestavou nákladních člunů taženou Baťovým remorkérem. Skupiny 10-12 osobse stanou aktivními účastníky znovuobnovené tradice vlečné plavby na Baťově kanále.

Fotogalerie

Kdy poprvé byl tento technologický plavecký termín "vlečná plavba" v praxi na řece, průplavech a kanálech uskutečněn, historie nezaznamenala. Teoreticky i prakticky k tomu došlo poprvé tehdy, když člověk naložil nákladem jakoukoli loď na řece a samotíží tzn. gravitací po nakloněném profilu řeky jejím proudem splul do místa určení. Pokud toto plavidlo neprodal k jiným stavebním účelům, jako se to stávalo u pramenů splavených vorů, byl donucen nákladní člun dopravit proti proudu řeky, později na vybudovaných průpravech (kanálech) tažným-vlečným způsobem opět do místa vyplutí.
Ohlédneme-li se, jak se vlečná plavba na řekách a průplavech provozovala, nebylo a neí žádných technologií, které by se vymykaly již poznanému a i historicky ověřenému.

Nejprve se zapřáhl sám člověk, který se opásal přes prsa širokým koženým pásem a jakýmkoli dostatečně dlouhým lanem, které bylo vyvázáno na lodi nad vodu, aby jej proud nebrzdil. Tuto práci vykonávali většinou lidé od řeky, kteří si tímto vydělávali na živobytí. Práce to byla těžká nejen pro ně, ale i pro posádku, neboť kormidelník musel udržovat kormidlem plavidlo dostatečně od břehu a mělčin u konvexních břehů. Mnohdy to nestačilo a posádka musela bidly a háky plavidlo od břehu odstrkovat. Nákladní čluny nebyly vlečeny jen prázdné, ale i naložené zbožím, čímž muselo plavidlo plout v hlubší vodě dál od břehu.
Tam, kde byl nedostatek lidské síly, byla k potahu a vlečení používána zvířata, zejména koně, ale i krávy. Jak k vlečení lidskou silou, tak i zvířetem a pozdělji traktorem či automobilem, byly budovány potahové stezky, které jsou ještě v dnešní době ke zhlédnutí na řekách i průplavech a mnozí cykloturisté si neuvědomují, že svá kola vedou a jedou po těchto kamenných potahových stezkách. Taktéž na některých řekách se silným proudem byla vybudována na břehu železniční kolej, po které proti proudu pomáhala překonat proud vlečnému remorkéru lokomotiva.
Bouřlivý rozvoj vlečné plavby byl dán vynálezem parního stroje a později motorem na naftu. Na řekách a průplavech se technologie plavby vlečením nejvíc rozvinula v 19.století a to nejen tím, že se nákladní čluny vlekly proti proudu, ale taktéž po proudu, čímž se přeprava zboží v obou směrech velmi zrychlila a konkurovala přepravě zboží po železnici. Koncem 20.století nahradila vlečnou plavbu na řekách i průplavech tlačná plavba a vlečná plavba je na řekách již ojedinělá.

Historické doklady potvrzují, že vlečná plavba byla s nákladem proti proudu provozována na řece Moravě v 18. století dokonce až z Hodonína do Napajedel a po neregulované řece se přepravovalo dřevo, tabák a kůže. Plavba lodí proti proudu za pomoci lidské nebo koňské síly po neregulované řece bez řádné potahové stezky byla velmi fyzicky náročná, zejména v úsecích velkých meandrů.
Řeka Morava a Baťův kanál nebyl v roce 1938 po zahájení plavby v tomto způsobu plavby žádnou výjimkou. Na polovičním úseky říční vodní cesty vedl nákladní člun vlečný remorkér a na kanálovém úseku koně a později traktor. Plavba na kanálovém úseku mimo správu vodního toku nebyla po roce 1945 obnovena. Vlečná plavba byla provozována k dopravě štěrkopísku z Kvasic do Otrokovic.
Všichni vodáci znají výraz "koníčkování", neboť tento je odvozen od vlečení lodí koňským potahem po upravené koňské potahové stezce proti proudu řeky nebo na průplavu-kanále.

Plavbu vlečením lze provádět i malým motorovým plavidlem s tím, že na laně mohou být zavěšeny kánoe nebo jiná malá plavidla. Plavební předpisy to umožňují. Plavba vlečnou technologií malých plavidel na kanálovém úseku, tak i na řece proti proudu může být zpestřením provozu na vodní cestě jak pro turisty na březích, tak i pro ostatní uživatele a provozovatele lodní dopravy na řece Moravě i Baťově kanálu.

Plavbě zdar!
kpt. Vlastimil Kohn